Finally.

Už ani nevím, v jakém stádiu depky jsem se nacházela, když jsem psala poslední zápis, nicméně, to sum up, teď je to takhle:

- mám práci, která mi bohatě zaplatí životní náklady a nenadřu se při ní
- mám byt v nejlepší lokalitě, jakou jsem si jen mohla přát
- mám po boku člověka, kterýho miluju

Takže tak.

Jsem spokojená.
Takže odteď, pokud budete mít chuť na výlet nebo jen cestu kolem Berlína, dejte mi určitě vědět, jsem hospitabilní a ráda vás poznám/znova uvidím/nabídnu ubytování a průvodcovské služby.

Ale abych pravdu řekla, mám z toho trochu depku - prázdnej byt plnej kufrů a tašek a člověk si tak nějak nedokáže přiznat, že to je JEHO. Čekám na zítřejší plat a plánuju nálet na IKEA. Mezitím si aspoň koupím nějaký kytky v květináči, aby tam mimo mě bylo něco živého.
Ale baví mě to - diář plný termínů a poznámek, zítra mi přivezou ledničku, pak jdu vybrat koberec, vyzvednout gauč... hmmm. Yes, to je něco pero slečnu organizátorku.

Ve čtvrtek odjíždím "na dovolenou" do Čech. Pokud se chystáte na Letní Filmovou Školu v Uherském Hradišti nebo na SázavaFest, uvidíme se :)

Po 3 týdnech...

...no ty vole, takovou prodlevu jsem na blogu určitě ještě nikdy neměla.

Jistě vás zajímá, co dělá vaše nejoblíbenější bloggerka.

Žije si dospěláckým životem, už druhým týdnem chodí do práce a stále ještě hledá byt. Mezitím bydlí v bytě spolu s 5 mladými muži a samozřejmě jí to vyhovuje, jelikož jak je známo, nemá moc v lásce ženské kolektivy. Je tlustá a hnusná, ještě pořád. Plánuje léto (už asi měsíc), protože bude mít skoro měsíční dovolenou. Odmetá rozbité hrníčky z podlahy, aby se ti, co lítají na Krypton, nezranili (potřetí). Pěkně dlouho už nesáhla na kytaru. Pilně plní svůj děsně tajnej diář Moleskine. Nakoupila si kupu pohledů a teď je jde rozeslat na všechny strany.

Wohnungsbesichtigungsterminvereinbarung.

Nadpis = moje poslední dobou nejpoužívanější německé slovo. Už ho umí říct i bez zakoktání, vážně. 

Hele na rovinu, pokud je mezi vámi náhodou někdo, kdo uvažuje o tom, že by se postavil na vlastní nohy v Berlíně, dám vám dobrou radu - pokud nejste agresivní, průbojný a odolný typ, VYKAŠLETE SE NA TO.

Kdybych neměla vnitřní přesvědčení, že můj budoucí život se bude odehrávat v Berlíně, a kdybych tady neměla svého milého, asi bych se na to dávno vykašlala a odešla někam jinam. Tím samozřejmě nemyslím Prahu, proč malovat čerta na zeď - ale nějakou zemi, která má pro české občany otevřený pracovní trh.

Hledání bytu je snad ještě horší než hledání práce. Mám toho už plný zuby, na sobotu mám naplánovanou prohlídku nějakého bytu "vyžadujícího renovaci" a pokud mi tam vyloženě nebude padat strop na hlavu, budu se na kolenou plazit po zemi před dotyčným realitním agentem a prosit o okamžité předložení nájemní smlouvy.

Jinak jsou byty buď volné až od bůhví kdy, nebo mi je makléři nemůžou ukázat, protože od nich nemají klíče, nebo (nejčastěji) už jsou obsazené a nabídka na ně pořád visí na internetu, nebo mají naprosto debilní časy na prohlídky, nebo nebo nebo... pořád něco. Už jsem svoje cíle hledání rozšířila z Friedrichshainu, Prenzlauer Bergu, Mitte a Neukölnu i na "nebezpečný" Wedding, a to je co říct.

Ještě vlastně nevíte, že Vosa a Podpantoflák po mně chtějí 800 Euro za opravu zadního nárazníku Renaultu Scénic, na kterém jsem způsobila pěticentimetrovou prasklinu, která pomalu ani není vidět. Docela pěkná částka, když se zrovna potřebujete postavit na vlastní nohy, zařídit byt atd... udivuje mě, že jim to vůbec není blbý, chtít takovou částku po aupairce, která navíc žila v přesvědčení, že to debilní auto je připojištěné i na její jméno. Jen tak pro představu, dostávám od nich dohromady cca 300 E/měsíčně.

Hledám nějaké náhradní řešení, mám pocit, že to auto můžu v Čechách nechat spravit za podstatně přijatelnější cenu.

Jinak vám nenapíšu nic víc, protože se mi hlavou honí samý strašně divný věci... asi před měsícem jsem si uvědomila hroznou transformaci mojí osobnosti a otevřeně jsem si přiznala, že jsem opravdu zamilovaná - takže si momentálně vyžírám všechny stinné stránky, co k tomu patří - stýská se mi, strašně moc; mám o něj strach; žárlím na něj; atd. Takovou mě neznáte, co?! Jako fakt.